Kýbl a mrkev
Nemůžu spát. Už několik dnů po sobě. Jsou dvě hodiny ráno. A nejsem v tom sám. Otevřu Instagram a zeleně na mě svítí mí nespaví přátelé. Bože Karel! Ten snad nespí nikdy! A jen co se napiju meduňkového čaje s medem (pochopitelně podporuje spánek a uklidňuje, pochopitelně jsem ho už od večera vypil celou konvici) zazvoní mi telefon. Bože Karel! Doufám, že není na plech, doufám, že není zhulený, doufám… Doufám, že není obojí! Ahoj Marti. Jak se máš? Proč nespíš? Nebo jsem tě vzbudil? Byl jsi dnes ve Frýdku? Že jsi to byl ty? Chrlí na mě jednu otázku za druhou. Mlčím. Halo? Marti? Jsi tam? Někdo ti čórnul telefon? Ty svině jedna, zabiju tě, jestli ho Martinovi nevrátíš! A to si piš, že s Filipem zjistíme, kdo jsi ty hovada. Jeho táta dělá na kriminálce, se z toho posereš!
Ahoj Kájo! V pohodě, to jsem já. Odpovídám mu mezi sprchou nadávek. Na druhém konci je slyšet obrovská úleva. Tys mi dal. Ufff. Hele, co děláš večer? Nedáme kyblík? Zeptá se mě. A mě se podlomila kolena. Okamžitě jsem si vzpomněl na divoký mejdan vloni v létě. Původně jsem měl spát v ložnici rodičů. Když jsem ale nad ránem řekl všem naspeedovaným a opilým kamarádům, že si jdu lehnout, začali se mi všichni smát. Nechápal jsem. Pochopil jsem. Karel klečel uprostřed velké postele a objímal kyblík a zvracel. Najednou mu hlava spadla do kyblíku. Skočil jsem k němu, chytil ho za vlasy a vytáhl ho. Výborně neutopil se. Celá tato scéna se opakovala asi pětkrát, dokud vysílením neusnul. Kyblík jsem pak až do rána objímal já. Snažil jsme se tedy logicky další podobné události vyhnout. Karel však trval na svém. Druhý den k večeru jsem přijel za ním do Frýdku. Karle, promiň, já dnes pít nemůžu, je přece jen úterý. Karel se rozchechtal na celé kolo. Dnes pít vůbec nebudeme, dnes se jedeme přežrat. Je úterý, a to znamená kyblík kfc! Počkal jsem na parkovišti před Frýdou, on zaběhl k okénku a další půlhodinu jsme se cpali smaženým mastným kuřetem. Nasmáli jsme se, zavzpomínali a já jsme moc rád, že není kyblík jako kyblík!
Moje tělo pod návalem cholesterolu si řeklo o dávku zeleniny a tak už druhý týden jím mrkev a dávám ji do každého jídla. Mrkev dušená, strouhaná s jablkem, na hranolky, pečená s kuřetem, mrkev v bábovce, mrkev ve smootie, mrkvový džus. Mrkev teď u nás doma, kam se podíváš. Trochu se bojím až mé chuťové pohárky zavalí vlna česneku. Ale to zase až příště, snad. Mějte se parádně, hlavně s úsměvem a zdravě.