Nemůžu spát. Už několik dnů po sobě. Jsou dvě hodiny ráno. A nejsem v tom sám. Otevřu Instagram a zeleně na mě svítí mí nespaví přátelé. Bože Karel! Ten snad nespí nikdy! A jen co se napiju meduňkového čaje s medem (pochopitelně podporuje spánek a uklidňuje, pochopitelně jsem ho už od večera vypil celou konvici) zazvoní mi telefon. Bože Karel! Doufám, že není na plech, doufám, že není zhulený, doufám…
Neděle. Den, kdy se nic nedělá. “Takový malý svátek” říkává moje stařenka. Bylo krásné nedělní ráno a nic nenapovídalo průšvihu nebo trapasu. Po ranní hygieně, plná energie, jsem začala plánovat. Co s načatým letním dnem? Obeslala jsem SMS zprávou své nejlepší kamarádky, zda společně něco podnikneme. K mé smůle, všechny již měly svůj program...
Tak jsme dojedli vánoční cukroví. Bylo výborné, poctivé a s láskou pečené. Bylo v krabici na balkóně, takže přírodně zamražené. Ale musím uznat, že jsem si na něm vybudoval závislost. Ořechové tlapky byly křehké jako sušenky. Ale i tak Tomko stále peče své famózní štrůdly, bábovky a včera pekl čokoládový dort s malinami, zdobený bílou čokoládou a ručně vyráběnými marcipánovými růžemi...
Je půlnoc. Nemůžu usnout. Honí mě mlsná. Běhá za mnou už více než dva měsíce, od doby, kdy si mě Tomko rozmazluje svým pečením. Venku mrzne, všude je bílo a klid. Jen pouliční lampy svítí a odrážejí světlo na zamrzlá auta na velkém parkovišti u našeho domu. Všechna okna v protějším paneláku jsou zhaslá. Chvíli přemýšlím, že si zajdu ukrojit ten skvělý hruškový štrůdl, který máme na snídani. Voní celým bytem. Ne, Martine, počítej ovečky a spi! Jsem u čísla 294 a z oveček moje myšlenky...
A je tady Nový rok. Dva týdny jsme leželi u pohádek a cpali se cukrovím. Návštěvy jsme omezili na minimum, a i tak to stačilo až nad hlavu. O vtipné historky i nebezpečné chvíle není v naší rodině nouze ani v nouzové stavu. Můj dvou a půl letý synovec je drobný, ale o to více mrštný a aktivní. Někdy si myslím, že je na dobíjecí baterky. Ráno ho zapnete a on celý den běhá a brebtá a vše organizuje až do večera, kdy už celá rodina padne, teprve pak...
Před chvíli jsme konečně dojedli bramborový salát. Svíčky nám stále hoří, cukroví neubývá. Pohádky už máme všechny shlédnuté a pro velký úspěch i dvakrát Pretty women a Pelíšky. Vánoce i když letos
koronavirové, byly krásné. Za oknem svítilo sluníčko, kapr se nepřipálil a kosti nám neuvízly v krku. Oprášili jsme vánoční svetry i koledy a na Štěpána jsem měl díky švagra parádní bolehlav...
Ve středu nám přišel velký balík. Což je teď skoro na denním pořádku. Tak jako většina lidí i my jsme si oblíbili nakupování online. Nesnáším v zimě se mačkat v obchodech. Je mi horko v bundě, v roušce se dusím a rosí se mi brýle. Takže zpravidla večer u vínka před seriálem objednáme dárky, které během dne vymyslíme. Pravda, většinou jsou to dárky pro nás...
Za oknem poletuje první letošní sníh. Z komínů se kouří, na ulici ani noha. Každý rok touto dobou se scházelo téměř celé město na náměstí, aby všichni společně rozsvítili vánoční stromeček. Děti u ozdobeného, vysokého stromu poslali přáníčka andělskou poštou a dospělí se zahřívali Vánočním punčem...
Druhý měsíc nouzového stavu, večerka v devět. Ano, kromě vaří, čtení a sexu se můžeme ještě vzdělávat. My budeme ale chytrý národ! Pustil jsem se tedy s vervou a plným nasazením na angličtinu s vidinou toho, že až pomine pandemie, budu hodně cestovat...
Včera odpoledne mi volal Ondra, můj web mistr, že je potřeba udělat fotky na web. A protože mě zastihl v ateliéru a já doslova neposedím, hned jsem se do toho pustil. Za hodinu přijel Honza ze Starých Hamrů (jmenuje se Valášek, říkám mu Valachu a je to Valach jako poleno), ale hlavně je to Pan fotograf!
Kamarád má svůj výtvarný ateliér. Kamarád nám namaloval přebal knihy. Kamarád maluje krásně. Kamarád je trochu stydlivý, jako většina malířů. Ateliér je prostorný, má tam hodně květin a krásné obrazy, také velkou sedačku a vždy mi uvaří výborný čaj. Mám to tam rád...
Miluji teplo a světlo. Jak říká můj strejda, tmy a zimy bude v hrobě dost. 10 let jsem závodně plaval. Bez vody nežiju. Na bazéně se vždy vyhřeju ve vířivce, v páře i v sauně. Parádně se protáhnu při plavání a hlavně na mě nikdo nemluví a já mohu přemýšlet a vymýšlet...
Dnes je to přesně 20 let, kdy měl premiéru můj první film. Napsal jsem scénář, sehnal peníze a jako režisér jsem natočil nízkorozpočtový film Bezstarostné léto. Ještě stále je na youtube. Onehdy jsem na něj koukal a má pořád své kouzlo. I když dnes už herci jsou dospělí a mají děti...
Jsem moc rád, že jste zabrousili na mou stránku a začetli se do ní. Právě jsem spustil tento e-shop a na těchto místech Vás budu pravidelně informovat o novinkách, akcích, ale také zde budu psát zajímavé postřehy ze života, rady a doporučení.
